Jak často do terapie docházet?

Aby mohla být terapie opravdu účinná, doporučuji setkávání v rozestupu každé 2 až 4 týdny. Pravidelnost pomáhá udržet kontinuitu práce a umožňuje hlubší změny – nejen úlevu, ale i trvalejší posun v tom, co člověk prožívá a jak funguje ve vztazích i vůči sobě.

To platí i v párové a rodinné terapii, kde se často dotýkáme citlivých míst, a změna se týká více lidí najednou. I tady je důležité dát procesu čas, oporu a trpělivost.

Je běžné, že první či druhá terapie může přinést silné nebo bolestivé emoce – smutek, vztek, zmatek, někdy i křik. V tu chvíli se může zdát, že se věci zhoršují. Ale právě tyto momenty často ukazují, že se dotýkáme něčeho podstatného. Terapie začíná být přínosná ještě dřív, než si to uvědomíme – jen je potřeba vydržet první otřes a nezastavit se těsně předtím, než se začne něco měnit.

Jednorázová konzultace ani krizová intervence u mě nejsou možná.
Psychoterapii vnímám jako vztahový a postupný proces, který potřebuje čas, důvěru a kontinuitu. V prostředí, kde se nenaváže skutečný vztah, se často neděje hlubší změna – jen krátkodobá úleva, která odezní.

Proto nabízím terapii pouze klientům, kteří jsou otevřeni dlouhodobější spolupráci.

🆘 Pokud se nacházíte v akutní krizi a potřebujete si s někým promluvit, obraťte se prosím na nonstop krizovou linku:
Linka bezpečí – 116 111 (pro děti a dospívající)
Linka první psychické pomoci – 116 123 (pro dospělé)
Obě linky jsou zdarma a v provozu 24/7.

Čím se zabývá SYSTEMICKÁ TERAPIE? 

Systemická terapie vychází z přesvědčení, že člověk neexistuje ve vzduchoprázdnu – ale v síti vztahů, příběhů, očekávání a významů, které ho formují. Spíš než na „problém v člověku“ se dívá na to, jak se určitý problém udržuje v kontextu – v rodině, partnerství, pracovním prostředí nebo v osobní historii.

Systemický přístup nepátrá po vinících, ale po možných souvislostech. Ptá se:

• Co všechno drží potíž při životě?

• Jaký to má smysl právě teď?

• Co by mohlo přinést změnu, která by vám dávala smysl?

Nejsem tady, abych soudila. Jsem tady, abych s vámi zkoumala. Systemická terapie stojí na rovnocenném rozhovoru, ve kterém je váš životní příběh brán s respektem – a kde místo diagnóz hledáme možnosti.

V čem spočívá práce s dospívajícími?

Když ke mně přichází vaše dítě (přijímám klienty od 15 let) na terapii, je to vždycky známka odvahy. Jeho i vaší. Protože přiznat si, že něco ve světě uvnitř bolí, není jednoduché. A ještě těžší je začít o tom mluvit.

Často slyším od dětí věty jako:
„Nevím, proč se cítím takhle, doma přece všechno funguje.“
„Nechci rodiče zklamat.“
„Bojím se, že kdyby věděli, jak mi je, budou smutní nebo naštvaní.“

Dnešní mladá generace je v něčem opravdu výjimečná – je otevřenější, citlivější a často má skvělou schopnost sebereflexe. Umí pojmenovávat věci, které jsme my často jen cítili, ale neměli pro ně slova. A někdy ani prostor.

Jejich potíže ale nevznikají „jen tak“. Vyrůstáme v rodinách, které v sobě nesou příběhy, vzorce, postoje… některé láskyplné a podpůrné, jiné zase plné strachu, mlčení, tlaku nebo viny. Nikdo z nás nedostal k rodičovství návod. Děláme to, jak nejlépe umíme. Jenže i když to myslíme dobře, někdy předáváme dětem nefunkční dědictví – v tom, jak se vztahujeme ke světu, k druhým, i k sobě samým.

Terapie není o hledání viníka. Není to soudní přelíčení. Je to prostor pro pravdu, pro dotek s tím, co bolí, i s tím, co má naději růst jinak.

Někdy to ale znamená říct nahlas i věci, které nejsou příjemné. Dítě může potřebovat mluvit o tom, co mu doma nevyhovuje, co mu ubližuje, co je na něj moc… A může to zabolel i vás. To je normální. Ale není to útok. Ani ze strany dítěte, ani ode mě jako terapeuta.

Sama o sobě rozhodně netvrdím, že jsem bezchybná matka. Dělám chyby každý den. A právě proto vím, jak důležité je být v tom spolu. Mluvit o věcech otevřeně. Učit se, měnit se, být ochotní se potkat – i v bolesti, i v nejistotě.

Pokud ke mně vaše dítě chodí, budu moc ráda, když se někdy setkáme i spolu. Všichni. Nebo třeba jen vy a já. Není to o kontrole, ale o podpoře. O hledání mostů. O tom, aby se vaše dítě nemuselo cítit samo v něčem, co vlastně nikdy nebylo jen jeho.

V čem spočívá "rodinná systematická terapie" ?

• Rodinná terapie je setkání všech členů rodiny, kteří jsou ochotni se potkat a mluvit o tom, co se v jejich vztazích děje.
  Nejste tu jednotlivě – jste tu společně.

• V bezpečném prostoru dostává každý prostor pro svůj hlas, pro své pocity, potřeby a pohled na situaci. Nehledáme viníka, nehádáme se o to, kdo má pravdu. Spíš se snažíme porozumět tomu, jak k sobě jednotlivé hlasy v rodině mluví, kde se míjejí – a jak spolu znovu navázat kontakt.

• Rodinná systemická terapie může pomoci:

• když má některý člen potíže (např. dítě) a je jasné, že na to má vliv celkové rodinné prostředí

• když v rodině dochází k nedorozuměním, hádkám, nebo se ztrácí vzájemná důvěra

• když nastala zásadní změna nebo krize (např. rozvod, nemoc, smrt, stěhování)

• nebo když prostě něco nefunguje a chcete to zkusit změnit spolu – jako tým

• Rodinná terapie není výslech. Je to společné hledání nového porozumění. Každý člen je vítán – a každý má co říct.